Jan Vzorek

Nemůžu nikomu zazlívat, že sleduje a pracuje se současnými trendy v marketingových komunikacích. Koneckonců se to v naší branži očekává. Jak jste asi postřehli, nyní jsou „in” sociální sítě jako Facebook nebo Twitter.

Téměř to vypadá, že kdo dnes nemá účet alespoň na jedné z těchto služeb (povinná výbava – Facebook, Twitter, LinkedIn), jako by nebyl. To, že jsou sociální sítě právě trendy je vidět na konferencích (např. IAC SPIR), příspěvcích v blogosféře a samotných realizacích.

Štve mě ale, jak nadšeně se prezentuje spuštění kampaní na Facebooku (většinou profil, skupina a microsite) a úlovek několika STOVEK fanoušků. Záměrně nechci být konkrétní, určitě sami ve svém okolí najdete řadu případů.

Ptám se na jednu jedinou věc, která mi stále uniká, resp. mám pocit, že se v zájmu „hraní si se sociálními sítěmi” přehlíží. Tím jsou obyčejné kupecké počty. Zajímalo by mě, na kolik vyjde ulovení – oslovení jednoho fanouška na Facebooku.

Uvažuji takto: pracuje-li na projektu specializovaná agentura, půjde minimálně o desítky tisíc, vydělíte-li je počtem několika set fanoušků, z nichž je podstatná část navíc neaktivní, vyjde nám poměrně absurdní suma. A to se nezmiňuji o tom, že většina takto oslovených fanoušků si u vás nemusí ani nic koupit.

Otázkou tedy je, kam se nám na sociálních sítích poděla návratnost investice a zda tyto finance nelze použít efektivněji v jiné komunikaci.

Lidově řečeno: Nevyletí nám prachy komínem?

Vladislav Bureš – Madcow – přímo k věci